Česká ženská lobby 

Česká ženská lobby vydala publikaci Prosazování genderové rovnosti: vybraná témata, která vznikla v rámci projektu Prosazování genderové rovnosti v období CZ PRESS.

Táborem v sobotu 20. června prošel „průvod hrdosti“, queer pride.

Poslanci a poslankyně Parlamentu ČR včera přehlasovali veto prezidenta a poměrem 118:16 přijali antidiskrimanční zákon.
 

Ve dnech 15.-16. června 2009 proběhla v Bruselu konference pořádána Generálním ředitelstvím Evropské komise pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti. Konference se účastnily i zástupkyně z členských organizací ČŽL.

Populace postupně stárne. To s sebou přináší řadu úkolů pro vládu: ta se ale primárně věnuje ekonomickým dopadům této situace.

Mnohé mezinárodní dokumenty a analýzy (viz např. Report on Equality between women and men 2009, Social Watch 2008 ad.) ukazují, že společenské krize mají obecně negativní dopady na rovnost žen a mužů.

Smyslem projektu České ženské lobby bylo vyplnit prázdný prostor v oblasti aktivit podporujících genderovou rovnost, který česká vláda nechává v lepším případě téměř bez povšimnutí.
 

Jedním z neustále se objevujících témat diskuzí i přednášek byl vztah EU a jejích členských a nečlenských zemí. V kontextu zkušenosti České republiky a neustálého vyjednávání a lobbingu ženských a genderových NNO za prosazení politiky rovných příležitostí – při kterém je členství v EU jistě velkou posilou, se zdálo skoro neuvěřitelné, že akademičky ze zemí bývalé Jugoslávie zaujímají k členství svých zemí v EU skeptický, až skoro odmítavý postoj. Kde se tento postoj bere?
 

Jsou Vám tyto obrázky povědomé? Oba představují jen jeden z příkladů skutečnosti, že postkoloniální teorie nejsou záležitostí pouze bývalých kolonizátorů a kolonizovaných ale týkají se také nás, v zemi, která kolonie nikdy nevlastnila (zkuste hádat, jestli se o to pokusila; a myslíte, že se taky počítají byť i jen diskuse o vlastnictví nějaké kolonie?).

Odpověď na otázku objevující se v nadpisu článku není vůbec jednoduchá. Lze nahlížet situaci dřívějších socialistických zemí střední a východní Evropy podobným způsobem jako jsou dnes (v rámci postkoloniálních teorií) nahlíženy někdejší kolonie? Jaké koncepty z postkoloniální teorie lze při tematizaci socialistické, ale i postsocialistické zkušenosti využít? V čem bychom mohli najít podobnosti a kde jsou naopak zásadní rozdíly? Jakým způsobem lze mluvit o současném světě a vyvarovat se neustálého dělení na „Východ“ vs. „Západ“, „Sever“ vs. „Jih“?