Jak udržet neziskový sektor?

U příležitosti českého předsednictví proběhla v Brně 4.– 5. 5. 2009 mezinárodní konference „Evropa angažovaných občanů – zdroje a udržitelnost“, kterou organizoval Úřad vlády v partnerství s organizacemi Fórum dárců a Partnerství. Konference se zaměřila na palčivé téma mnohých nevládních organizací – jak udržet tzv. třetí sektor?

Ačkoli se valná většina nevládních organizací (organizace zabývající se genderovou rovností mají v tomto ohledu obzvlášť specifické postavení) potýká s nedostatkem financí již podstatně delší dobu, konference vycházela z předpokladu, že fungování občanské společnosti může nyní ohrozit především finanční krize. Hlavní cílem konference totiž bylo zajistit fungování sociálně soudržné společnosti „odpovědných a iniciativních občanů, kteří nespoléhají ve všem na paternalistický stát“. Ačkoli celou konferenci provázelo neustálé potvrzování potřebnosti nevládních organizací, z celkového aranžmá konference více či méně explicitně vyplývalo, kdy a za jakých podmínek mají NNO právo existovat. Leckdy diskuzí probleskl i neoliberální diskurz, že takové NNO, které finanční (a jinou) krizi neunesou, jsou neefektivní, a jejich činnost je tedy možné postrádat. Na druhou stranu je nutné brát v potaz skutečnost, že mnohé NNO zmírňují dopady krize či nabízejí služby lidem, kterých se krize dotýká. Navíc podle OECD je v neziskovém sektoru zaměstnáno 5 – 7% populace. Podle ministra pro lidská práva, Michaela Kocába, zažívá neziskový sektor největší nárůst důvěry. I proto je zapotřebí se ptát, zdali by se měly škrtat již tak dost omezené státní výdaje na NNO.


Konference se zaměřila především na představení příkladů dobré praxe – reprezentanti a reprezentantky z různých členských států EU představili/y více či méně funkční modely, které měly sloužit jako inspirace nejen českému prostředí, ale celé EU. Jistě není náhodné, že ze všech představovaných řešení systematicky vypadával stát jako partner NNO. Podle slov Šimona Pánka, ředitele Člověka v tísni, je to logické: „Nelze stát jen kritizovat a zároveň vyžadovat peníze.“ Je samozřejmé, že stát nemůže financovat všechny aktivity NNO, přesto není zas tak samozřejmé, že by se neměl na udržování demokratické společnosti, jejímuž fungování NNO zásadně napomáhají, podílet. A to nezmiňuji, že v mnohých oblastech neziskový sektor služby státu vysloveně supluje. Jaká byla navržená řešení, a jaké jsou jejich možnosti v českém kontextu? V rámci konference bylo zorganizováno 5 panelových diskuzí, které zkoumaly různé způsoby financování NNO. Jednalo se o: Legislativní a daňové modely podporující činnost neziskových organizací v zemích EU; Firemní dárcovství a CSR, strategická partnerství NNO a firem; Privatizační modely a role evropských nadací pro udržitelnost sektoru; Charitativní loterie a moderní technologie jako zdroj rozvoje činnosti NNO; Vlastní ekonomické aktivity NNO a sociální podnikání.


První panel se zaměřil primárně na daňové úlevy, daňové asignace a jiné legislativní možnosti, jak zajistit prostředky NNO. Jak ukázala Anikó Porkoláb z maďarské neziskové organizace NIOK Alapítvány, daňové asignace mají své výhody i nevýhody. V případě daňových asignací mohou jednotlivci odvést určité procento (dle dané legislativy) na činnost veřejně prospěšných organizací. V zásadě se tedy také jedná o určitou formu státní podpory, neboť se jedná o zdroje čerpané z peněz daňových poplatníků. Mezi hlavní výhody patří skutečnost, že za peníze vybrané podobným způsobem může organizace realizovat jakýkoli projekt, není vázaná na projektové výzvy. Na druhou stranu – stejně jako o individuálního dárcovství – daňové asignace oslovují pouze jistou skupinu obyvatelstva – a i tito lidé chtějí z pochopitelných důvodů vědět, na co jejich peníze přesně jdou. Větší možnosti získat takovouto podporu mají organizace s jasnými misemi, které přináší konkrétní (skoro se chce říci hmatatelný výsledek – např. v podobě postavené školy atd.). Podpora plyne spíše zavedeným NNO s dobrým PR. Chybí zde tedy základní koncepce rozdělování peněz a přitom se stát může vyvázat z dalších forem podpory s poukazem na peníze plynoucí ze státního rozpočtu.


Další panel zkoumal firemní dárcovství. Pro velké, mezinárodní firmy je koncept CSR vesměs strategickým nástrojem, do nějž nepochybně patří spolupráce s NNO. Avšak spíše než o finanční podporu nabízí korporátní sektor vzdělávání, předávání informací, zapojení vlastních zaměstnanců v NNO atd. Jednoduše hledá v neziskovém sektoru spíše partnera. Opět se samozřejmě jedná o velmi důležitou a zajímavou možnost pro rozvoj NNO, přesto zde zůstává několik ale. Kromě již zmíněné skutečnosti, že podpora NNO korporátním sektorem většinou nezahrnuje konkrétní finanční prostředky, může docházet ke střetům mezi různými hodnotami, které jsou pro korporátní a neziskový sektor specifické. Jak podotkl ve své prezentaci profesor Helmut Anheier z Heidelbergské univerzity, jako jeden z možných scénářů udržitelnosti NNO se nabízí jejich přiblížení korporátnímu světu a postupné zpoplatnění některých služeb. Je však otázkou, zdali tím NNO do jisté míry nezpochybňují svoji hodnotovou základnu.
Další panel se zaměřil na roli evropských nadací. Ačkoli byl neustále zdůrazňován význam lokálnosti nadace, výsledné interaktivní hlasování mezi návštěvníky konference ukázalo potřebu evropské nadace. Ačkoli by národní nadace měly lépe a pružněji reagovat na konkrétní problémy a potřeby té dané země, evidentně se tomu tak ne vždy děje. Evropská nadace by také umožnila překročit současný legislativní rámec, který komplikuje mnohým nadacím jejich fungování v zahraničí. Víra v Evropskou unii možná taktéž poodhalila skepsi ve funkční a dlouhotrvající domácí financování NNO.


V panelu, který se zabýval charitativními loteriemi a moderními technologiemi jako zdroji rozvoje činnosti NNO byly taktéž představeny zajímavé modely (především) ze zahraničí. I zde však české NNO naráží na legislativní a jiné zábrany. Charita je v českém kontextu prozatím zdaňována a novela zákona nepřichází podle Ondřeje Vltavského z Ministerstva financí příliš v úvahu – pro české NNO by tedy provoz charity byl tedy větším zdrojem starostí nežli příjmu. Další představené modely (např. dárcovské SMS) opět souvisely s individuálním dárcovstvím, které je vázáno na dobrou komunikační kampaň NNO a přináší již zmíněná pozitiva i negativa.


Poslední panel se zabýval sociálním podnikáním. To může nabývat různé podoby: od zpoplatnění některých služeb po zaměstnávání zdravotně znevýhodněných osob. Rizika zapojení NNO do ziskové činnosti jsem již zmínila, přesto se nakonec zdá, že je tato cesta ze zcela pragmatických důvodů v českém prostředí asi tou nejreálnější a nejaplikovatelnější. Domnívám se, že ostatní navrhované postupy (hledat různé zdroje příjmů, sdružování do sítí, zapojování veřejnosti atd.) většina NNO již vyzkoušela. Bohužel se zdá, že v českém kontextu prozatím chybí politická vůle vytvořit pro tzv. třetí sektor odpovídající podmínky.
 

Autorka článku: Kristýna Ciprová

Tiskovou zprávu k financování ženského neziskového sektoru naleznete zde.