Úloha žen ve zdravotnictví

Když před časem pronesl prezident České lékařské komory, Milan Kubek, svůj výrok o ženách-lékařkách, jejichž výkony nemohou být srovnatelné s výkony mužů-lékařů, ohradily se nejen ženy-lékařky, ale i široká veřejnost.

Konference „Úloha žen ve zdravotnictví“, kterou 11. 5. 2009 zorganizoval Senát ve spolupráci s MUDr. Jitkou Maškovou-Švejdovou a MUDr. Martinem Janem Stránským, byla logickým krokem otevřít fundovanou diskuzi o genderových aspektech zdravotnictví. Vysoce hierarchizované prostředí, kterým zdravotnictví nepochybně je, si tuto akci žádalo již dávno.

Díky opakovanému tvrzení o tzv. přirozené jinakosti mužů a žen, které se stalo jakýmsi nepsaným mottem konference, nelze říci, že byl potenciál akce zcela využit. Ředitelka Ústavu experimentální medicíny AV ČR, Eva Syková, sice velice přesně popsala mechanismy, které vedou např. k nižšímu platovému ohodnocení žen či k menšímu zastoupení žen na vedoucích pozicích, k čemu to ale bylo dobré, když následoval příspěvek primáře Františka Koukolíka o odlišnosti mužského a ženského mozku? Svou přednášku s úsměvem uvedl výrokem, že z molekulárně genetického hlediska je každý muž vlastně nepovedená žena. Podobné žerty provázely celou jeho přednášku, takže by jistě leckdo zpochybnil obvinění z politické či jiné nekorektnosti. Přesto se přinejmenším dopouštěl hrubé generalizace. Sice připustil, že žena může mít tzv. mužský a muž tzv. ženský mozek, mužský mozek se z podstaty vyznačuje atributy, které obvykle přisuzujeme mužům (systematické, racionální myšlení atd.), a ženský pak atributy, které přisuzujeme ženám (emoce, empatie atd.). Otázku po tom, zdali náš mozek a jeho reakce neformuje spíše naše výchova nežli nějaké zákony přírody, vznesla až profesorka Syková. Přesto byla hlavní linie pro diskuzi vytyčena: muži a ženy jsou jak po psychické, tak po fyzické stránce jiní.

Vzhledem k přetrvávajícímu společenskému klimatu je žena vystavována dvojí zátěži: kromě pracovní zátěže je zodpovědná za chod rodiny a výchovu dětí. Je nepochybné, že tato skutečnost ji v porovnání s mužskými protějšky dosti komplikuje kariéru a vlastně je neustále nucena činit rozhodnutí a kompromisy. Přesto se některé přítomné lékařky nechápaly jako diskriminované a spíše proklamovaly dosti problematické tvrzení, že pokud žena chce, tak může zvládat jak rodinu, tak kariéru. Hlavním problémem podle lékařky Jonášové spíše je, pokud žena dělá lékařský obor, který z podstaty přísluší spíše mužům – např. kardiologie je podle ní obor vhodný pro muže. Ačkoli se konference skládala z velmi různorodých (chce se říci, že až nesourodých příspěvků) diskutovalo se několik důležitých témat jako jsou třeba platové podmínky, ženy ve vedoucích pozicích atd. Profesorka Illnerová ve svém příspěvku představila mnoho žen, které slouží jako příklad toho, že ženy jsou zcela kvalifikované vedoucí posty zastávat. Škoda, že se o nich tak málo ví, škoda, že jich je tak málo, škoda, že málokdo důsledně analyzuje, proč tomu tak je.
 

Autorka článku: Kristýna Ciprová