Odpovědi na anketu při příležitosti oslav MDŽ

Feminismus má v české společnosti stále negativní nálepku. Přečtěte si, jak jej vnímají někteří lidé z feministického hnutí a jaké vidí problémy ohledně postavení žen a mužů.

Blanka Knotková-Čapková, Katedra genderových studií Fakulty humanitních studií Karlovy univerzity

Co pro vás znamená feminismus? Jak vnímáte feminismus na počátku 20. století a v současnosti? Jak se podle vás proměnil?

Feminismus pro mě znamená úsilí o směřování k sociální spravedlnosti postupnými reformami společnosti, osvětovým působením a kritickou sebereflexí vlastních předpojatostí. Feminismus je pro mě antidiskriminačním a emancipačním hnutím v nejširším smyslu, které si všímá různých forem útlaku z hlediska genderu, rasy, etnicity, sociálního znevýhodnění, atd. Feminismus pro mě má smysl tehdy, je-li pluralitní a demokratický. Osobně je mi nejbližší proud humanistického feminismu, některé proudy feministické spirituality a postkoloniálních feminismů.

Feminismus na počátku 20. století byl daleko jednolitějším proudem než nyní. Jeho hlavním (ne-li výlučným) tématem byl boj za práva žen v oblasti politické (volební právo) a ekonomické (vstup do veřejné sféry a na trh práce), později rodinné (rovná rodičovská a manželská práva). V současné době hovoříme o feminismech v plurálu, je to pluralitní hnutí rozlišené do mnoha proudů, z nichž některé spolu živě polemizují. Tematika útlaku žen se rozšířila na tematiku útlaku z různých hledisek (gender, rasa, etnicita, sociální skupina, třída, zdravotní postižení, kulturní či náboženská minorita, atd.). Ve 2. polovině 20. století byl feminismus velmi ovlivněn Foucaultovými analýzami moci nejen jako reálné síly, ale i jako diskursu, který se projevuje např. v jazyce či ve vědě. K nejvýraznějším proudům současného feminismu patří queer studia a postkoloniální studia (někdy též nazývaná transnacionální feminismus). Genderová studia jako obor, který vyrostl z feministických teorií, se už nezabývá jen ženami, jeho součástí jsou i mužská studia nebo otázky, jak je rodovost v různých kontextech konstruovaná. Feminismu bývá mediálně podkládána snaha (ať už z ignorantství či zlé vůle) o jakési sociální inženýrství či násilnou změnu společnosti; toto je feminismu vzdáleno z principu věci. Pokud by feminismus nebyl demokratickým hnutím zdola, přestal by – dle mého přesvědčení – feminismem být.

Co je podle vás největším problémem (problémy) v postavení žen a mužů v české společnosti? Jak jej lze řešit? Co je největší překážkou k jeho odstranění?

Problémů je mnoho, mám-li uvést „největší“, řeknu posttotalitní myšlení. Jeho jádro vidím především v nízké schopnosti respektovat jinakost druhých lidí a v hledání nových dogmat – když ta komunistická selhala. Spočívá i v neustálém opakování totalitních klišé, i když leckdy naruby: mnozí lidé pokračují v totalitní rétorice a neuvědomují si, jak překrucovala významy slov a pojmů. Pokud si např. pod pojmem solidarita stále představujeme vnucený diktát kolektivismu namísto sdílení, pod pojmem angažovanost oportunistický boj o funkce namísto aktivního občanství nebo pod pojmem ženská emancipace budovatelku na traktoru, zatíženou dvojí prací v zaměstnání i v domácnosti, namísto úsilí o rovné příležitosti bez ohledu na pohlaví, nevymanili jsme se z totalitního myšlení a neumíme přemýšlet demokraticky. S tím souvisí i zarážející vulgární hulvátství vůči sociálním menšinám a lidem jiných názorů obecně, které je součástí veřejného mainstreamového diskursu nejen v tzv. bulvárních médiích. Pokud budeme vnímat přechod od totality k demokracii jen jako příležitost vyšvihnout se z pozice podrobených do pozice nových šéfů, a to v práci, v rodině, ve vědě, v partnerském vztahu či kdekoli jinde („mě už teď nebude nikdo nijak omezovat“), totalita v nás zůstane. Netotalitní uvažování je z principu nedogmatické, je naopak podezřívavé vůči jakýmkoli zevšeobecňujícím, stereotypním klišé (např. „chlap, který pláče, je zbabělec“, „feministky jsou zhrzené šeredy“, „muž, který je doma s dítětem, je pod pantoflem“, „energická šéfka je lesba nebo chlapna“, „ženské patří k plotně“, „chlap je přece od přirozenosti lovec“, atd.). Netotalitní uvažování si nepotřebuje dokazovat vlastní sebejistotu tím, že
uráží a ponižuje druhé (i když třeba jen verbálně). Je sebekritické a nenásilnické. A ve vlastní sebereflexi poctivé.

Cestu ke skutečné demokracii, kterou považuji za základní podmínku pro odstranění nerovností mezi muži a ženami i mezi jinými skupinami lidí, vidím ve třech rámcových směrech: 1) v osvětě a vzdělávání, 2) v prosazování zákonů zamezujících diskriminaci a 3) v osobních příkladech a poctivé snaze o sebereflexi každé/ho z nás.


Petra Kubálková, manažerka Centra ProEquality při Otevřené společnosti, o.p.s.

Co pro vás znamená feminismus? Jak vnímáte feminismus na počátku 20. století a v současnosti? Jak se podle vás proměnil?

Feminismus pro mě znamená posilování postavení žen ve všech aspektech životních situací žen. Na počátku 20. století ženy (a muži), které začaly prosazovat rovnoprávnost, pro mě byly bojovnicemi s velkou odvahou a těžkými překážkami, jejich požadavky byly ve své době nehorázné, ale prosadily je. Podle mě se feminismus ve svých postojích a obsahu nezměnil, změnily se právě jen požadavky na další změny.

Co je podle vás největším problémem (problémy) v postavení žen a mužů v české společnosti? Jak jej lze řešit? Co je největší překážkou k jeho odstranění?

V České republice jsou největší překážkou, podle mého názoru, stereotypy v nás. Legislativně máme rovnoprávnost, máme podporu i politická prohlášení, bohužel obsah těchto dokumentů není naplňován s péčí a vůlí, kterou by si zasloužily, a zůstávají pouze ve stavu prázdných slov. Myslím si, že možnosti na odstraňování stereotypů, které nejvíc ubližují ženám (ale i mužům), nebyly plně využity. Zde je třeba poděkovat neziskovému sektoru, který přes veškeré pocity marnosti pokračuje ve své práci s větrnými mlýny.


Tereza Kynčlová, Katedra genderových studií Fakulty humanitních studií Karlovy univerzity

Co pro vás znamená feminismus? Jak vnímáte feminismus na počátku 20.století a v současnosti? Jak se podle vás proměnil?

Feminismus je pro mě stylem mnohavrstevného myšlení, založeném na 1)kritické reflexi privilegií, která nám naše společnost arbitrárně připisuje či upírá na základě rozdílů, které si v průběhu historického vývoje stanovila jako významné, 2) na kritické analýze způsobů uplatňování moci, jejichž prostřednictvím různá privilegia některým lidem umožňují upírat lidem jiným možnost prožívat dobrý život a jako takový jej uznat. Tato kostrbatá definice v sobě obsahuje i proměnu feminismu od začátku 20. století po současnost. Feminismus se zdaleka nezabývá jen ženami a jejich právy, nýbrž situací VŠECH osob, které jsou z různých důvodů marginalizovány.

Co je podle vás největším problémem (problémy) v postavení žen a mužů v české společnosti? Jak jej lze řešit? Co je největší překážkou k jeho odstranění?

Největší překážku spatřuji ve skutečnosti, že pro mnohé osoby v ČR problém nerovného postavení žen a mužů vůbec neexistuje jako problém, který je třeba vůbec řešit. Dále ve skutečnosti, že většinová média nejsou o feminismu, resp. genderových tématech informovaná a mimo jiné i proto, že mnohé české kulturní a politické elity nepovažují problematiku genderové nerovnosti za agendu, na kterou by mohly z pozice tzv. "role-models" poukázat. Řešení leží v institucionalizaci problematiky, vzdělávání na všech úrovních společnosti a uznání aktivistické a osvětové práce občanských a neziskových organizací jako základních kamenů fungování vyspělé občanské společnosti založené na demokratických hodnotách.

 

Kateřina Spáčová

Co pro vás znamená feminismus? Jak vnímáte feminismus na počátku 20.století a v současnosti? Jak se podle vás proměnil?

Feminismus pro mě díky studiím znamená především jednu z metod používaných v literární vědě. Tuším, že v počátku byl jedním z velkých proudů feminismu boj za volební právo a rovný přístup ke vzdělání pro ženy. Dnes se feminismus snad snaží o vyrovnání nerovných podmínek pro ženy a muže či o diskuzi role mužů a žen ve společnosti i vztazích. V některých muslimských zemích ženské hnutí bojuje za základní zrovnoprávnění žen před zákonem, za uzákonění jejich základních práv. Boj za rovnoprávnost žen v euro-americké kultuře má dnes možná jemnější a méně zřetelné cíle než tomu bylo na počátku.

Co je podle vás největším problémem (problémy) v postavení žen a mužů v české společnosti? Jak jej lze řešit? Co je největší překážkou k jeho odstranění?

Za velký problém v postavení žen a mužů v české společnosti bych nadále považovala domácí násilí a mlčení o něm. Mínusem pro českou společnost je také absence žen v politice a nezpůsobilost politického prostředí ženy důstojně integrovat a vytvořit pro ně prostor. Za omezené považuji postoje mužů, ale i mnohých žen, kteří bez jakékoli znalosti této otázky opovrhují feminismem jako něčím radikálním a nepotřebným. Více zaměstnavatelů by mělo poskytovat ženám možnost pracovat na snížený úvazek, případně ve flexibilním režimu, aby mohly zároveň vést kariéru i pečovat o domov a rodinu.

 

Zuzana Uhde, Gender & sociologie, Sociologický ústav Akademie věd České republiky, v.v.i.

Co pro vás znamená feminismus? Jak vnímáte feminismus na počátku 20. století a v současnosti? Jak se podle vás proměnil?

Feminismus je podle mě myšlenkový proud vycházející z předpokladu nároku všech lidských bytostí na svobodné sebeurčení, emancipaci a rozvoj osobnosti, s důrazem na práva žen a s poukazem na jejich nedostatečné naplnění ve společnosti. Pojem feminismus je spojován především se sociálním hnutím za rovnoprávnost žen, jehož různé podoby se v závislosti na historickém a společenském kontextu různily a různí.
Feminismus lze jednoduše charakterizovat jako světový názor přiznávající formální i faktické rovnoprávné postavení všem lidským bytostem bez rozdílu pohlaví, k čemuž by současné feministky přidaly i další sociální kategorie jako je etnická příslušnost či „rasa“, národnost, věk, náboženské vyznání či třída a sexuální orientace.

Na počátku 20. století stálo feministické hnutí především před úkolem zajistit rovná práva žen a mužů v legislativní rovině. Dnes ale v mnoha zemích ženy mají formální rovná práva a v mezinárodním kontextu existují úmluvy, které ženám garantují rovná práva, problémem se ale stává jejich mizivé uplatnění v praxi. Ačkoliv v průběhu 20.století došlo k zásadnímu pokroku s ohledem na postavení žen ve společnosti, výhody, které z toho plynou, jsou přístupné stále pouze minoritě světové populace
žen. Skutečností zůstává, že jakékoli společenské krize, přes válečné konflikty, ekonomické krize, rasismus či institucionalizované násilí, postihují ženy nepoměrně
více než muže. Pouze kosmetické úpravy nespravedlnosti mezi muži a ženami nevyřeší, zapotřebí je radikální změna hodnot lidské civilizace směrem k spolupráci, vzájemnému respektu a solidaritě, ekologicky udržitelnému rozvoji a dodržování lidských práv v jejich nedělitelnosti, tedy sociálních, kulturních, občanských i politických.

Co je podle vás největším problémem (problémy) v postavení žen a mužů v české společnosti? Jak jej lze řešit? Co je největší překážkou k jeho odstranění?

Největší problémy v postavení žen a mužů v české společnosti zrcadlí obecné zásadní problémy, tj. demokratický deficit, kdy elity ovládají jak mediální, průmyslový, tak politický prostor, a tržní fundamentalismus (slovy J. Stieglitze), který staví volný trh a zisk nad hodnoty vzájemné spolupráce, péče a lidských práv. Řešením by bylo směřování k více participativní demokracii, na které by se stejnou měrou podíleli jak muži, tak ženy.


Kateřina Křížková, ZUMBA instruktorka

Co pro vás znamená feminismus?

Feminismus já osobně vnímám jako cílené ženské zrovnoprávnění, upozornění na to, že i my ženy máme nějaká práva a nejsme samy na jejich řešení.

Jak vnímáte feminismus na počátku 20.století a v současnosti?

Asi to nemohu kvalifikovaně posoudit, neb na začátku 20. století tady vládl komunismus a ženy - soudružky a feminismus byl podle mě cizí slovo. Ale asi to bude tím, že jsem v tomto ohledu nepříliš informovaná, poprvé jsem se setkala s feminismem v knize Svět podle Garpa a od té doby se to jistě velmi zlepšilo, jak v mém podvědomí a vědomí, tak i u lidí kolem.

Jak se podle vás proměnil?

Feminismus už není "sprosté" slovo a feministka už není ta "blbá kráva", v tom podle mě spočívá hlavní proměna, asi v informovanosti nás všech. V neposlední řadě snad i u mužů. Lépe je možná feminismus vnímán mezi mladší generací.

Co je podle vás největším problémem (problémy) v postavení žen a mužů v české společnosti?

Nerovnoprávnost mezi oběma pohlavími. Pořád je poměrně nízké zastoupení žen v jakýchkoliv výkonných a vyšších funkcích, manažerských, vedoucích, řídících a podobně. Když žena chce dělat kariéru, je za to odsuzována, neb jí nejsou vytvořeny podmínky pro rozvoj, vytýká se jí spousty věcí, od zanedbávání rodiny apod. Když dělá kariéru muž, je to v pořádku, muži přeci "musí být výkonní"... Platové rozdíly nevyjímaje. Žena jako nadřízená? To je skoro na sci-fi.

Jak jej lze řešit?

Podle mě by pomohla náboženská (občanská výchova), nemusí se jednat vyloženě o náboženství, ale něco mezi filozofií, etikou, sociologií v jednom, kde by se už malé děti seznamovaly s tím, že lidé jsou různí, mají různé potřeby a různé názory, různou barvu pleti, ale že jsou si přeci jen všichni rovni!

Co je největší překážkou k jeho odstranění?

Neochota, zvláště v mužské generaci, cokoli měnit, neinformovanost.


Petr Pavlík, Katedra genderových studií Fakulty humanitních studií Karlovy univerzity

Co pro vás znamená feminismus? Jak vnímáte feminismus na počátku 20. století a v současnosti? Jak se podle vás proměnil?

Feminismus je pro mne jeden z nejdůležitějších intelektuálních impulsů, který se rozvinul v minulém století ve významné sociální hnutí. Na počátku 20. století šlo především o volební práva žen a přístup na pracovní trh, dnes je agenda mnohem širší a také je celá problematika chápána komplexněji, což souvisí s postupným rozvíjením feministického myšlení a sofistikovanější aplikací genderové analýzy.

Co je podle vás největším problémem (problémy) v postavení žen a mužů v české společnosti? Jak jej lze řešit? Co je největší překážkou k jeho odstranění?

Mocenské nerovnosti mezi ženami a muži, od kterých se odvíjí stále velmi nerovné postavení žen. Ženy musí usilovat o podíl na moci, který jim umožní provést změny směrem k genderové rovnosti, z čehož budou profitovat i další skupiny definované konceptem gender. Největší překážkou je skutečnost, že si většina žen neuvědomuje, že jejich postavení je strukturálně nerovné, nerozumí mechanizmům reprodukce těchto nerovností a nespolupracují na jejich změně. Samozřejmě zanedbatelný není ani odpor mužů a některých žen k jakýmkoliv změnám genderového řádu.