Otevřený dopis premiérovi

Zástupkyně České ženské lobby v úterý 9.3. v poledne předaly premiérovi Janu Fischerovi Otevřený dopis při příležitosti při příležitosti 100. výročí mezinárodního boje za rovnoprávnost žen.


OTEVŘENÝ DOPIS PŘEDSEDOVI VLÁDY ČR
při příležitosti 100. výročí mezinárodního boje za rovnoprávnost žen


Ing. Jan Fischer, CSc.
Předseda vlády ČR
Úřad vlády ČR
Nábřeží Edvarda Beneše 4
118 01 Praha 1

V Praze 9. 3. 2010

Vážený pane premiére,

u příležitosti 100. výročí mezinárodního boje za rovnoprávnost žen se na Vás obracíme s apelem, aby česká vláda věnovala vyšší pozornost řešení otázek (ne)rovnosti žen a mužů v české společnosti. Přes nepochybný pokrok, ke kterému došlo v některých oblastech společenského života (např. otázka domácího násilí či tematizace diskriminace na trhu práce), existuje v mnoha oblastech stále významná nerovnost mezi muži a ženami. Tato situace pak znemožňuje plné zapojení žen do společenského života.

Za neproblematičtější oblasti z hlediska rovnoprávnosti žen považujeme tyto:
1. nízké zastoupení žen v rozhodovacích procesech
Česká společnost se v posledních letech v průzkumech veřejného mínění stále více přiklání k nutnosti vyššího zastoupení žen v politice a v rozhodování vůbec. Stranické aparáty na tento názor společnosti nereagují. Ženy tvoří více než 50 % české populace, měly by mít proto rovný přístup k rozhodování o směřování ČR, k vedení jejích čelných institucí a k rozhodování o distribuci finančních prostředků získávaných od daňových poplatníků a poplatnic na fungování českého státního aparátu. Stát má v této oblasti značné možnosti konat, zejména přijmout konkrétní opatření a stanovit jasné indikátory pro sledování úspěchu – od přijetí zipového zákona po finanční ohodnocení těch stran, které řeší otázku genderové rovnosti a účast žen v politice konkrétními kroky.

2. diskriminace žen na trhu práce a platová diskriminace
Česká republika je stejně jako další postsocialistické země z hlediska zastoupení žen na trhu práce na předních místech statistik. Jejich zastoupení se ovšem neodráží v rovné možnosti žen účastnit se rozhodování ve firmách i veřejné správě. Politická reprezentace ČR dlouhodobě přehlíží nedostatek veřejných služeb péče o děti, které by usnadnily zapojení žen ve veřejném životě. Na českém trhu práce je pro rodiče pečující o děti téměř nemožné sjednat si práci na částečný úvazek, což by otevřelo zejména ženám po narození dítěte návrat do zaměstnání. V tomto rodině nepřátelském prostředí není překvapením, že čeští demografové/ky a statistici/čky dlouhodobě upozorňují na nízkou porodnost. Příklady ze zahraničí výmluvně ukazují, že vyšší porodnost (zejména u žen s vyšším vzděláním a v náročnějších povoláních) je možné dosáhnout pouze, pokud stát vytvoří vhodné podmínky pro skloubení rodinných a pracovních životů. V neposlední řadě jsou ženy na českém trhu práce diskriminovány platově, v průměru vydělávají o 23,5 % méně než muži. Současná ekonomická krize také ukazuje zranitelné postavení žen ve společnosti. Ženy jsou více ohroženy dlouhodobou nezaměstnaností a jsou více koncentrovány na sekundárním trhu práce, kterého se nedotýkají ekonomická stimulační opatření. Oblast trhu práce je možné z hlediska rovných příležitostí řešit ve formě daňových úlev pro firmy, které nabízejí částečné úvazky, nastavením pravidel pro firmy, které se účastní výběrových řízení na vládní zakázky atd.

3. nedostatečné ohodnocení a ocenění ženské neplacené práce v domácnosti a péči o děti
S předcházejícím bodem souvisí znevažování a nízké ohodnocení neplacené práce, kterou ženy vykonávají v domácnosti. Přitom jednotlivé práce, které ženy vykonávají (vaření, uklízení, praní atd.), přispívají značnou měrou k hrubému domácímu produktu. Podle odhadů Human Development Report hodnota neplacené domácí práce v průmyslových zemích představuje přinejmenším polovinu HDP. Ženy také stojí v čele většiny domácností s jedním rodičem. V souvislosti s postavením žen na trhu práce obecně na ženy-samoživitelky velmi negativně a v některých případech fatálně dopadá situace, kdy druhý rodič, ve většině případů muž, neplní včas svoji vyživovací povinnost vůči svým dětem. Stát by měl v takových situacích fungovat jako zprostředkovatel těchto vztahů a pomoci ženám řešit tyto těžké situace, například formou zálohování výživného.

4. diskriminace minoritních skupin žen a cizinek
Diskriminace romské komunity v České republice úzce souvisí s postavením romských žen. Statistiky ukazují, že sociální vyloučení a chudoba dopadá negativněji na ženy, které nesou zodpovědnost za péči o rodinu. Vyšší ohrožení žen chudobou pak má za následek i vyšší hrozbu chudoby i v případě dětí. Sociálně vyhrocené situace jdou rovněž ruku v ruce s násilím na ženách. Také cizinky v české společnosti čelí diskriminaci. Současná ekonomická krize podstatně zhoršila postavení cizinců obecně, kteří jsou nyní ještě více vystaveni vydírání ze strany zprostředkovatelských agentur, jejichž korupci a nelegální praktiky český stát dlouhodobě přehlížel.

5. péče o těhotné a rodící ženy
Během těhotenství a porodu ženy v ČR stále nemají širší možnost volby různých způsobů bezpečné péče jako v jiných zemích EU. Stávající dominantní model je vzdálen mezinárodním vědecky ověřeným doporučením. Jinde dostupné a z veřejných zdrojů hrazené služby porodních asistentek (nejefektivnějšího a bezpečného poskytovatele služeb u normálního porodu) u nás lze využít jen omezeně a za přímou úhradu. Očekává se, že se žena podřídí rutinní, na intervenci bohaté péči navrhované gynekologem, a tak má jen malou příležitost ovlivnit, jak bude porod probíhat. Přirozeným důsledkem je tak strmě stoupající počet císařských řezů i traumatizující porodní prožitky. Obecným rysem celého zdravotnictví je malý prostor pro individuální rozhodování.

6. nedostatečné financování neziskových organizací
V současné době neexistuje grantové řízení ze státní dotační politiky, které by se věnovalo konkrétně podpoře rovných příležitostí žen a mužů. Proto klademe důraz na a) zajištění transparentního financování politiky rovných příležitostí pomocí pravidelného vyhlašování grantových řízení pro NNO zabývajících se rovností žen a mužů a vytvoření strategie státní podpory těchto NNO; b) vytvoření systematického a komplexního přístupu, který by vyhodnocoval aktuální situaci neziskových organizací působících v oblasti rovných příležitostí, zejména v oblasti dotační politiky; c) podporu rozmanitosti vypisovaných témat v jednotlivých grantových kolech; d) obsahovou spolupráci mezi státními institucemi a neziskovými organizacemi.


Stávající přístup státních institucí a vlády ČR nedostatečně oceňuje a ohodnocuje přínos žen pro rozvoj společnosti a neumožňuje plné rozvinutí jejich dovedností a talentu. Přispívá tak k udržování diskriminačního prostředí, ve kterém ženy a muži nemají stejné možnosti uspět a plně se realizovat. Takovouto situaci považujeme v 21. století – 100 let po prvních vážných protestech proti vykořisťujícím praktikám ženské pracovní síly – za vážné porušování demokratických principů fungování České republiky. Aby byl dodržen princip rovnosti a naplňována ženská práva, je nutné, aby vláda systémově pracovala na vytváření takového prostředí, které povede ke změně. Tímto je povinna svým občankám i občanům, které reprezentuje.

Za Českou ženskou lobby,


Alexandra Jachanová Doleželová
předsedkyně